neděle 31. března 2013

Pro ana blogy - aneb taky jsem ho měla


Hodně z vás poslední dobou ve svých článcích psalo o šokujících pro ana blozích, jídelníčkách jejich majitelek typu nic, nic, knäckebrot = jsem tlustý prase, nic, nic. Musím se přiznat, že jsem se i já až do září 2012 řadila k této komunitě...a to se vším všudy...

"Pro-ana symboly"
Kdo by už někdy někde nečetl debilovinu typu "Vteřinu na rtech, roky na stehnech", "Raději budu mrtvá, než tlustá", "Hlad bolí, ale štíhlost za to stojí" nebo "Kosti vypovídají o tvé síle, tak je ukaž"
Upřímně mě to opravdu hodně děsí, i když takovéhle motto bylo vždycky to první, co jste si v mém článku mohli přečíst. 
Vlastně jsem měla i své nejoblíbenější. Teď mi přijde něčím...nostalgické - "Chci být prázdná, čistá, křehká jako panenka z porcelánu, chci létat a vznášet se na vodě, nech mě jít se svým andělem, se svým ďáblem, a já zemřu šťastná!"
Samozřejmě to došlo i k tomu, že jsem si začala vymýšlet svoje vlastní. Chtěla jsem vám sem přesně přepsat to "oblíbené" a jak ho tak hledám, tak jsem mezi motty na jednom webu našla i jedno z těch mých. Je až šokující, jak se dokážou takovéhle informace šířit. Člověka to jen utvrdí v tom, že sice je tohle "jen" virtuální svět, ale člověka může naprosto neskutečně ovlivnit i v realitě...Je smutný, že škodlivé informace se šíří víc...

Další věc, bez které se takový článek nemohl obejít byla dávka thinspirace.
Jednoduše řečeno šlo o fotku dívky, čím vychrtlejší tím samozřejmě lepší...a body navíc, když na fotce měla i nějakej superextranakopávající nápis, počmáraný tělo nápisy FAT a nebo zalepená ústa lepící páskou, na které taky samozřejmě nemohl nápis FAT chybět.
Nikdy se nestalo, že by si někdo neodpustil komentář typu "náádherné thinspo" nebo "neboj, taky takhle budeme vypadat".
Takhle to může vypadat 
Přímo zkopírované z mého minulého blogu 


To hlavní, co teda teďka fakt nepochopím je to, že jsem po anorexii fakt toužila. Stejně jako všechny ty holky. Viděla jsem to jako nejvyšší stupeň dokonalosti. Do teď si dobře vzpomínám na chvíli, kdy jsem poprvé napsala do vyhledávače "jak mít anorexii". Ze všech sil jsem se snažila anorektičkou být, ve všem je napodobovat...prostě jsem ji ze sebe dělala a když mi někdo inteligentní (bez ironie) napsal komentář jako "Neblázni, ničíš si zdraví.", "Měla bys jíst víc" nebo "Nechápu, jak můžeš jíst tak málo, jsi fakt blázen. Měla by ses nad sebou zamyslet", tak mě to nepoučilo...mě to naopak vůbec nezajímalo.
Ironií je, že dokud jsem pro-ana blog měla a po anorexii toužila, tak to byly jen trapné pokusy o její napodobování, když se dostavily pak první skutečné problémy, na které jsem si pouze nehrála, blog šel do háje i s reálným světem...

Jedna velká šťastná rodinka
Tak takhle bych asi kdysi nazvala pro-ana komunitu. Měla jsem řádu SB a afíček (tak jo, ale vážně, co to znamená??), se kterými jsme si denně psali "nádherný jídelníček a to cvičení", "neboj, zítra se ti bude dařit lépe"..."jé, tak budeme držet hladovku spolu". Dokážete si to představit ne? Taková hromada trpných keců, které málokdo myslel upřímně. Třeba já jsem měla vyloženě za SB jednu holčinu, se kterou jsme si psaly miloučké komentáře...ale fakt byl, že jsem ji nesnášela (nevím už proč...asi vydržela nežrat dýl než já, či co..), při každém jejím neúspěchu jsem měla radost (psala jsem samozřejmě podporující komentáře, že ten suchar vysportuje, ale ve skutečnosti jsem, si už představovala, jak píše druhý den váhu o něco vyšší než dnes) a hlavně jsem se ji snažila pořád překonávat.
Mám pocit, že právě podpora ostatních blogů tohohle typu, je jedna z nejhorších věcí na tom všem. Ty holky vědí, že to je všechno špatně, ale chtějí se buď zavděčit, nebo se jim prostě ty všechny kraviny líbí...každopádně vliv na druhého člověka je ve výsledku neskutečný.

Pesimismus kam se podíváš
Když nad tím přemýšlím, tak pro-ana blogy jsou převážně plné pesimismu. Majitelky na sebe nadávaj, jak jsou neschopné, občas je světlá chvilka, kdy málo jí a hodně cvičí, takže se mohou pochválit, ale další den už je zas něco špatně. Taky jsem samozřejmě taková byla. Ani nevím, jestli jsem se chtěla nadávkami na sebe jen ospravedlnit před ostatními, nebo jsem taková byla skutečně. Obojí je možné. Na druhým případě by nejspíš měl podíl nedostatek energie, kterým jsem (pochopitelně) neustále trpěla, takže jsem byla věčně na něco nasraná...nálada na bodu mrazu.


Pár výtažků z mých 2 blogů
Blogy jsem tedy měla 4, ale 1 jen asi 2 dny, objevila ho sestra a 1 krátce, brzo jsem ho smazala, protože jsem měla zase podezření, že ho našla sestra (nebylo to tak...). Ty dva zůstaly jako schránka mých pocitů a zážitků z těhlech časů. Nějak ani nemám srdce je smazat, i když na ně už vůbec nechodím.
1. blog jsem si založila ve 14 letech a měla jsem ho asi 3/4 roku. Tady začínaly moje menší jídelníčky. Nebyla to teda žádná katastrofa, žádné jedno jabko denně. Jak už jsem psala, když jsem měla blog, tak jsem skutečné problémy neměla, takže málokdy jsem vydržela jíst fakt málo a nedohánět to večer vyžíráním ledničky (což jsem měla samozřejmě za ZP - ale to je jen další kravina). 

Pár příkladů:
1. měsíc blogování - článek (mám podezření, že jsem si kcal vymýšlela, hoodně to nesedí)

Ehm............nic pěknýho

Snídaně: Kousek chleba se šunkou (281kj)
Svačina: Nic (0kj)
Oběd: Roštěná omáčka s rýží (1103kj)
Svačina: Taková sušenka, bylo to s karamelem (703kj) - já vim, děs
Večeře: Uzená makrela + houska + jablko (1059kj)
Mimo - v 20:15 Frapé - (428kj) 
Celkem: 3574kj 
Takže blbý, blbý, blbý

JÁ --------► PRASE NENAŽRANÝ -------► NIC NEVYDRŽÍM 

A komentáře? např. "Náhodou, tvůj jídelníček je moc hezký :)možná jen toho Frapé - (428kj) je škoda, ale taky to jde :)" nebo "Moc se mi to líbí, máš to takový pěkný vyvážený"

Další je z 6. měsíce blogování. Každý jídelníček tu obsahoval něco nezdravého, každý začínal nápisy "tak dneska jsem to hrozně zkazila"....
(tenhle je nejzdravější...jinak v každém byla děsná večeře - buď pizza nebo obalovanej smaženej květák, chleba ve vajíčku...atd)
Jídelníček:
Snídaně: Celozrnná kaiserka + trocha cottage + plátek kuřecí šunky
Svačina: 2 menší jabka :)
Oběd: Halušky politý trochou guláše s kuřecím masem
Svačina: 5 brambůrků Lays strong :/
Večeře: 30g bílýho jogurtu + 10g dobré vlákniny + velká mrkev

A ještě jeden, kdy jsem na sebe výjimečně nenadávala. Na konci blogu 
Na dnešní jídelníček jsem pyšná
Snídaně: 2 knäckebroty + plátek síra
Svačina: 1 knäckebrot + plátek síta
Oběd: Játra s rýží (omáčka)
Svačina: 2x rajče
Večeře: strouhaná mrkev (mistička)
Váha se pohybovala celý tenhle blog v rozmezí 67-69kg.


Teď druhý blog - začátky problémů
Jídelníček
Snídaně(7:00): Ins. kuřecí polívka + rajče
Svačina: 3 rajčata + půl cer. kaiserky
Oběd: Kuřecí na mouce s paprikou + rýže + rajče
Večeře: Zelený twister (nanuk)****

Jídelníček..(budu v průběhu dne updatovat)
Snídaně(10:05): Kuřecí inst.polívka + kafe (no sugar, no milk) (215kj)
Oběd(12:20): Pečený kuře (no skin) + malá mistička tzatziků
Svačina(14:30): Rajče, pár lžiček tzatziků, 1 dušená mrkev a 2 malý dušený kapustičky
Večeře(17:00): Bílý jogurt (261kj) + racio méďa (60kj)
Pohyb: 3hodiny kolo (+-65km), 7abs
Pití: 2l čistá voda, 0,5 perlivá, 1l cc light

Pár vysvětlení: Jedla jsem většinou jedině twister, protože měl nějak 375kj (myslím), 3 hodiny na kole nebyly o letních prázdninách nic výjimečného, to 7abs jsem cvičila snad od června každý den...(jak mě to mohlo bavit??) 

V tomto období jsem už chytala takové ty svoje moresy, které jsem hojně využívala v budoucnu - jako strkání housek do ponožky, medu do kapesníku...u babičky bych bez igeliťáků nepřežila. Nejhorší je, že jsem v těch článcích o ní mluvila fakt hnusně, jak kdyby mi udělala něco hroznýho, když mi namazala housku medem...

Typická věta, která začala zaznívat v posledních článcích na blogu: Následovalo "x" fenolaxů.

Fenolax. Další věc, na kterou nejsem pyšná a nejradši bych se za ni profackovala, protože právě tenhle "miláček" mě hodil na 47kg. Sice ho mám pořád v šuplíku skoro platíčko, ale to jen proto, že je to šuple, které mám zamčené a ani tam nechodím...v životě bych se toho svinstva už nedotkla. Do teď mám v paměti týden hrůzy z ledna, kdy jsem byla 3 dny prakticky vzhůru, neustále poblíž záchoda, musela jsem sedět, skoro se nehýbat a měla jsem pocit, že mi to brzo roztrhá střeva...to, že jsem si ho koupila, byla jedna z největších kravin v životě.

Tenhle článek měl být původně mnohem kratší, ale pořád jsem měla pocit, že mám k tomuhle tématu ještě hodně, co říct (ono by se toho dost ještě našlo, ale nechci vás zatěžovat).

Na závěr chci ještě říct, že po pročtení těch svých článků opravdu shledávám, že jsem byla fakt hloupá. Teď už pro lidi, co si anorexii přejí, opravdu nemám absolutně žádné pochopení. Není to žádná pomoc k dokonalému životu, protože život v neustálém strachu a výčitkách prostě dokonalý není...


12 komentářů:

  1. Ale ona neustále slibuje, že dokonalý bude..
    Nikdy jsem netušila že jsi na tom byla až takhle. Já pro ana blog nikdy neměla a ani je nikdy moc nenavštěvovala. Měla jsem ale období kdy jsem nosila gumičku kolem ruky, aby mi vždycky připomněla proč to dělám.

    Ani projímadla mi do ruky nepřišly, ale v té době jsem se naučila pít kávu, zaháněla jsem jí hlad, a zjistila jsem že má projímací účinky.

    Jsem ráda že už je to za tebou :)

    OdpovědětVymazat
  2. Bett, jsem ráda, že už k těmhle holkám nepatříš. I zlé věci jsou k něčemu dobré :)) Díky tomu, že sis s anorexií takhle pohrávala a přála si ji, Tě to určitě posunulo dál :) Jsi jiná než jsi byla...máš k těmhle věcem jiný přístup, což je skvělé...snad víš, co tím myslím:) Každopádně máš můj obdiv za to, že ses k tomu přiznala :)) Jak se Ti teď daří s jídlem? :) A vrátím Ti Tvou otázku - co váha? :P Já přibírám :)) Vnitřně se to ve mně často pere...ale přibírám :) Váhu na blog nepíšu z toho důvodu, že jsem se začala vážit jinak - předtím dopoledne, najezená hydratovaná...teď ráno na lačno :))

    OdpovědětVymazat
  3. WOW! tak tohle bych nečekala, že se tak rozepíšeš... já jsem nikdy slečny s touhle "nemocí" nechápala... nikdy jsem je nepodporovala i když jsem se k tomu loni taky trochu blížila... ono jde o to, že jsem si anorexií prošla, tenkrát jsem ejště nebyla v tom internetovém světě tak zběhlá a trápila jsem se vlastně jenom doma sama, ale taky to nebylo tak nějak, že bych to chtěla, ale jenom prostě jsem blbnula s klukem no... Ono to šlo vždycky u mě od deseti k pěti, neustálé hubnutí, pak následní přibírání... prostě na hovno :-(

    je skvěle, že jsi to tady tak napsala, protože to třeba pár slečnám, co žijí "anorexií" to třeba otevře oči, nebo si řeknou, hmmm ona nás pomlouvá a tím nám závidí, tak to jdeme ještě trochu zhoršit,.... :-( to je na tom to nejsmutnější asi...

    OdpovědětVymazat
  4. Tak já se anorektiček neustále "zastávám", protože tvrdím, že většina z nich do toho nespadla proto, že by chtěla být krásná, ale proto, že má problémy třeba v rodině, ve vztahu nebo tak.. Tohle mi trochu vyrazilo dech,ale pochopila jsem to tak, že to vesměs byl "pubertální manýr".. jeden z těch špatných, který se může zvrtnout. Jednu dobu "frčelo" řezání žiletkou.. Už nejsem puberťačka a nesjíždím pubertální blogy, tak už se v tom nevyznám, co se těmhle holkám se splašenými hormony honí hlavou. Každopádně si neumím představit, co udělám, když budu matka nějaké takové... Já jsem hodně hubená a lidi mě neustále spojují s touto nemocí. Rozhodně mezi ně nepatřím, ale nějak jsem se o to začala zajímat. Asi je to taky nemoc :D Že chci pochopit aspoň něco z toho jejich myšlení, ale to prostě nejde, nejde..

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem ráda, že teď už máš na to všechno jiný pohled... Někdy člověk u takových věcí neví, jestli je to spíš k smíchu nebo k pláči :-/ Obdivuju tě, že jsi to dokázala takhle otevřeně popsat, kéž by si to přečetlo co nejvíc pro ana holek, které na to zrovna mají podobný pohled jako ty předtím...
    Já jsem se nikdy takhle přímo k pro ana nehlásila a některá motta apod. mi vždycky přišla trochu ujetá, ale fakt je, že mě tyhle věci taky lákaly a taky jsem to četla... akorát jsem si to příliš na blogu neshromažďovala a tak nějak celkově jsem se víc kontrolovala v tom, co na blog píšu, takové ty moje výlevy to jsem si psala hlavně do soukromého deníku... Ale chápu, jak to člověka pohltí. A tohle "davové šílenství", ač někdy docela nenápadné a tiché, je vážně neuvěřitelně zvláštní...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevím.. já mám furt zafixováno, že je to prostě nemoc - kde člověk doplatí na to, že někde na začátku udělal chybu... Podobně jako když začneš kouřit.. Až na to, že anorektičky nesmrděj.. :D
      Nevím, jestli jsem to pochopila dobře, ale přišlo mi, že ty holky na těch blogách (nechci říct, že všechny), se prostě spíš předvádí a "hrajou si"... Ten, kdo má opravdu problém, se od světa izoluje úplně - tak si to i podobně sama napsala...

      Vymazat
    2. Jojo, rodina udělá hodně, no...
      Já jsem nikdy nějak moc nejedla.. Měla jsem to i z prášků - ubíraly mi chuť k jídlu. Mě spíš vadí, že mi přijde, že se kolikrát víc "šikanují" ty vyhublejší, než ty oplácaný... Kvůli tomu jsem se rozčilovala už hodněkrát. Když je někdo tlustý, tak je krajně nevkusný říct, že je to špekoun, ale když je někdo víc hubený, než by se to komu líbilo, tak už slyším spoustu poznámek, že se musím najíst a bla bla.... Pak takový ty řeči, že přibrat je jednodušší, sednout si k TV a žrát umí každý.., ale zhubnout je už těžší.. slyšela jsem a hlavně tady na netu četla různý podivný názory..

      Vymazat
  6. Páni, taková zpověď. Je dobře, že sis uvědomila, že tudy cesta nevede. I já jsem tak "začínala". Četla tyhle blogy, jedla co nejmíň (ale s odstupem času mi to stejně dělalo kolem 5000kJ denně, když si teď čtu deník, kam jsem si psala tehdejší jídelníčky), měla složku s miliony obrázků thinspa. Jsem ráda, že jsem nikdy nedokázala přestat jíst a nespadla do toho.
    Já si pamatuju z doby, kdy jsem na tyhle blogy chodila, že se tam pohybovala jedna slečna (taky anorektička) a ostatním holkám za jídelníčky nadávala, že jsou neschopný, když se musí tak přejídat (a to jedly třeba to jalbko denně). Tohle je frustrující..
    Fuj, fuj, ještě že tahle minulost je za náma!! Ať se ti daří :))

    OdpovědětVymazat
  7. Ne nadarmo se říká, že je to porucha... Bohužel jsem do hubnutí tak hodně zabraná, že myšlenkami jsem od anorexie kousek... ale to nemění nic na tom, že je nejlepší zhubnout zdravou cestou... v žádném případě nehladovět!
    Je super, že sis uvědomila, jak se věcí mají. Máš můj obdiv...
    Budu ráda, když někdy mrkneš ke mě..
    http://perfecttlife.blogspot.cz/

    Děkuji a přeji hezký večer :)

    OdpovědětVymazat
  8. No teda, mně z toho až mrazí :( Brrr, je mi fakt ouzko z toho všeho, co jsi napsala. Hlavní je ale to, co je teď. Chceš se z toho kompletně dostat a to se cení ze všeho nejvíce. Tak do toho :), pokračuj :)

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to si dobrá, že jsi to přiznala a hlavně, že si se z toho vyhrabala. Já mám úchylku, že ana blogy projíždím, asi doufám, že podle toho pak poznám, kdyby do toho spadl někdo z mého okolí.

    Kolikrát mi taky přijde, že ty holky jsou spíš herečky, ale pak je pár blogů, kde holka hladověla několik měsíců, samozřejmě jedla jogurt, jablko a pila colu light a najednou blog mrtvý. Je to docela děsivé a ostatním jejím "kamarádkám" nedochází, že asi skončila v lepším případě v nemocnici.

    OdpovědětVymazat
  10. Super článek.... je to zabiják a nepřítel...

    OdpovědětVymazat